Životní pojištění

Životní pojištění je základním typem pojištění osob. Hlavním smyslem životního pojištění je zajistit rodinu (či jiné blízké osoby) pro případ úmrtí pojištěného. Existují dvě hlavní životní situace, které vyžadují životní pojištění:

• člověk má na sobě finančně závislé osoby (děti, manželku, partnera, rodiče apod.)
• má dluh, který by v případě úmrtí znamenal komplikace pro pozůstalé

Jestliže tedy otec rodiny má manželku na mateřské (rodičovské) a zároveň splácí hypotéku na byt či dům, ve kterém rodina bydlí, bylo by velmi nezodpovědné vůči rodině, kdyby neměl sjednané kvalitní životní pojištění s dostatečnou pojistnou částkou pro případ úmrtí z jakékoliv příčiny.

Zároveň ale může splácet hypotéku na byt či dům člověk, který nemá děti či jiné finančně závislé osoby (např. mladý člověk si koupí byt pro vlastní bydlení). V takové situaci může klient argumentovat, že životní pojištění nepotřebuje, protože hypotéka je zajištěna nemovitostí. To je pravda - nicméně i tak by vypořádání dluhu představovalo pro pozůstalé nejen finančně náročnou situaci, a proto je vhodné, aby se klient pojistil. Je pochopitelné, že klient v takové situaci nebude chtít platit pojistné, které by odpovídalo pojistné částce, která by pokrývala celou hypotéku. Může si sjednat pojistnou částku na několik set tisíc korun a to po dobu například na prvních 10 - 20 let hypotéky. Tímto krokem ušetří nemalé peníze na pojištění a přitom bude mít zajištěnou svoji potřebu.

Tímto příkladem jsme se dotkli druhého rozměru pojištění osob: zajištění situace, kdy klient nahodilou událost přežil, ale omezuje to dočasně či trvale jeho schopnost vydělávat peníze. Z toho důvodu pojišťovny umožňuji sjednat si v rámci životního pojištění následující připojištění. Další složky pojištění životních rizik můžeme rozdělit do dvou základních skupin:

(1) Pojištění pro případ vážných zdravotních rizik (jednorázově vyplácené plnění)

Pojištění invalidity

Invalidita je definována jako dlouhodobé omezení či ztráta schopnosti pracovat. Jedná se o životní riziko, které má největší dopad do rodinného rozpočtu. Pokud se člověk stane invalidním, dojde k výraznému finančnímu zatížení a to ve třech rovinách:

• vzniknou jednorázové výdaje: rekonstrukce bytu/domu, nákup invalidního vozíku apod. léčebných pomůcek, nákup automobilu apod.
• nárůst pravidelných výdajů: jedná se především o náklady na péči, a to jak osobní, tak zdravotní či ošetřovatelskou
• pokles příjmů: je sice pravda, že v případě invalidity má člověk nárok na invalidní důchod, ten však nikdy zcela nepokryje dosavadní výši příjmů - čím vyššího příjmu člověk dosahoval, tím větší propad příjmů může v případě invalidity očekávat

Invalidita se dělí do tří skupin právě podle omezení schopnosti pracovat:

1. stupeň invalidity: práceschopnost poklesne nejméně o 35 %, max. však o 49 % (činí asi 38 % všech vyplácených invalidních důchodů, průměrná výše důchodu 5.932 Kč/měs.)

2. stupeň invalidity: pokles práceschopnosti o 50 %, max. 69 % (přibližně 16 % všech vyplácených invalidních důchodů, průměrná výše důchodu 6.749 Kč/měs.)

3. stupeň invalidity: pokles práceschopnosti o 70 % a více (přibližně 46 % všech vyplácených důchodů, průměrná výše důchodu 10.424 Kč/měs.)

Již 1. stupeň invalidity může znamenat citelné omezení schopnosti pracovat (např. práce pouze na zkrácený úvazek). Zcela jistě však od 2. stupně invalidity doporučujeme klientům být pojištěn.

Ve své praxi se často setkáváme s tím, že mají klienti sjednané pojištění invalidity pouze pro případ úrazu. Ze statistik příčin invalidity však vyplývá, že i pro muže ve věku 30 let je 2krát více pravděpodobné, že bude invalidní ve 3. stupni invalidity z důvodu nádorového onemocnění, než z důvodu vážného úrazu. Ve věku 30 - 35 let činí úrazové příčiny pouze 12 % na všech přiznaných invalidních důchodech 3. stupně. S věkem poměr úrazů dále klesá. V průměru dosahuje úrazová invalidita podíl přibližně 4 - 5 % všech přiznaných invalidních důchodů. Z toho jednoznačně vyplývá, že by se klienti měli pojišťovat vždy i na invaliditu z důvodu nemoci.

Další otázka, před kterou je postaven zájemce o pojištění invalidity, je, zda si sjednat pojištění ve formě renty či ve formě výplaty prostřednictvím jednorázově vyplacené pojistné částky. Může znít lákavě, že by klient měl doživotně vyplácený invalidní důchod z komerčního pojištění. Je ale třeba mít na paměti, že pojišťovna bude rentu vyplácet po dobu, co bude pojištěný invalidní v příslušném stupni invalidity. Pokud si tedy klient pojistí např. pouze na 3. stupeň invalidity, stane se invalidním ve 3. stupni, začne mu pojišťovna vyplácet rentu. Jestliže ale například po roce mu bude stupeň invalidity snížen na stupeň druhý, který již nebude mít pojištěn, rentu mu pojišťovna přestane vyplácet. V případě jednorázové výplaty některé pojišťovny v pojistných podmínkách uvádějí způsob výplaty ve dvou dávkách v různém poměru: například po přiznání invalidity v příslušném stupni vyplatí 50 % a pokud invalidita ve stejném stupni trvá i po 12 (či 18 měsících), doplatí zbývajících 50 %. Jak poměry, tak doba, kterou pojišťovny sledují pro uhrazení doplatku, se liší podle pojišťoven.

Z uvedeného vyplývá, že pojištění invalidity se co do podmínek na trhu významně liší. Klientům doporučujeme, aby se při sjednávání pojištění invalidity řídili následujícími pěti pravidly:

• nestačí pojištění invalidity úrazem, vždy je třeba mít pokryté všechny příčiny invalidity (tedy i v případě nemoci)
• některé typy chorob mají některé pojišťovny vyloučeny (typicky se jedná o duševní onemocnění a případně onemocnění zad) - je výhodné najít pojišťovnu, která pokrývá všechny příčiny
• pojištění invalidity by se mělo vztahovat již na 2. stupeň invalidity
• raději výplatu jednorázovou pojistnou částkou než formou renty
• jednorázové plnění raději 100 % najednou, nikoliv po částech

Doposud jsme upozornili na několik nejzásadnějších bodů pojištění invalidity, ale stále zbývá zodpovědět otázku, na jak vysokou pojistnou částku by se měl klient pojistit. Existuje hned několik pohledů, jak určit pojistnou částku. Minimálně je vhodné zohlednit následující faktory:

• výši měsíčních výdajů, které za všech okolností člověk hradí (náklady na jídlo, bydlení, náklady na cestování, povinné platby typu pojištění, splátky úvěrů apod.)
• výši měsíčních příjmů (příjem určuje výši životní úrovně, na kterou jsme zvyklí)
• navýšení měsíčních výdajů v případě invalidity (o výdaje, které doposud člověk nemusel hradit - např. náklady na zdravotní péči, léky, rehabilitaci apod.)
• jednorázové výdaje (např. koupě nového vozu, stavební úpravy, invalidní vozík apod.)

Jestliže jsme dospěli k závěru, že pojištění invalidity s výplatou renty se nejeví jako rozumné, musí pojistná částka nastavená pro případ pojištění invalidity být dostačující, aby pokryla jak prvotní jednorázové výdaje, tak pravidelné měsíční výdaje. Obecné doporučení, ze kterého můžeme vyjít, je, že by pojistná částka měla být minimálně ve výši 4násobku ročního příjmu klienta. Zjednodušeně 20 tis. Kč měsíčně znamená pojistnou částku 1 mil. Kč na pojištění invalidity. Toto pravidlo ale neplatí absolutně a důkazem tomu jsou právě ony čtyři faktory. Jestliže plnění z pojištění invalidity vydrží na čtyři roční výdaje, měli bychom si být vědomi toho, že peníze mohou po určité době dojít.

Neboť invalidita znamená z pohledu životních finančních rizik jednoznačně největší finanční dopad, měla by pojistná částka být dostatečná. Je ale jasné, že každá potřeba má své omezení v ceně, kterou je ochoten za tuto potřebu klient zaplatit. Vlastní nastavení pojistné částky je tedy velmi invidividuální a stává se průnikem potřeb klienta a jeho finančního limitu, který je ochoten investovat do pojištění životních rizik. Pokud tedy klient na pojištění šetří, musí si být vědom toho, že plnění v případě nenadálé životní situace nebude dostačující. V takovém případě by si měl ušetřené peníze klient odkládat a vytvářet rezervu, která by mohla s řešením finančního potřeby v takové situaci pomoct. 

 

Pojištění velmi vážných onemocnění

Na rozdíl od pojištění invalidity, kde klient získává plnění až v okamžiku přiznání invalidního důchodu v pojištěném stupni, pojištění velmi vážných onemocnění má krýt situaci, kdy klient potřebuje peníze pro úspěšnou léčbu vážné nemoci. Toto pojištění je koncipováno na vážná onemocnění, jako jsou např. infarkt myokardu, rakovina, totální ledvinové selhání, cévní mozková příhoda a další. Většinou se jedná o život ohrožující onemocnění, která vyžadují intenzivní lékařskou péči, a její úspěch může být ovlivněn právě tím, jak kvalitní péči si člověk může dovolit. Plnění z toho typu pojištění může pomoci klientovi získat léky či léčebné pomůcky, které nejsou plně hrazeny ze zdravotního pojištění, dále si klient může zaplatit nadstandardní nemocniční pokoj s vyšším komfortem, různé rehabilitační pomůcky, ozdravné programy apod.

Na co si dát v případě tohoto pojištění pozor? Hlavním úskalím tohoto pojištění je fakt, že se vztahuje pouze na vyjmenované diagnózy, které jsou přesně specifikované v pojistných podmínkách. Při sjednání pojištění si tedy klient - pokud není lékař či jiný odborník ve zdravotnictví - zřejmě nedokáže dobře představit, jaký bude mít naplnění pojistných podmínek u tohoto pojištění faktickou podobu ve zdravotním stavu. Dále upozorňujeme, že se pojišťovny liší i v počtu pojištěných diagnóz. Často poptávaným rizikem jsou onemocnění způsobené přisátím klíštěte (klíšťová encefalitida a lymská borelióza). Některé pojišťovny tato onemocnění kryta ale nemají. Před sjednáním tohoto pojištění by se klient měl seznámit minimálně s tím, na jaká onemocnění se pojištění vztahuje.

Mimo zmíněná onemocnění po přisátí klíštěte ještě upozorníme na typ rakoviny "in situ". Jedná se o zjednodušeně řečeno o počáteční nádorové onemocnění, které ještě nevedlo k metastázím. Ve standardním pojištění vážných onemocnění, kde jsou zhoubná nádorová onemocnění běžně zahrnuta, obvykle není kryt karcinom in situ. Dá se říct, že tento typ pojištění je vhodný pro aktivní klienty, kteří dbají o své zdraví a pravidelně dochází na preventivní zdravotní prohlídky, při kterých je zvýšená šance odhalit nádor v počátečním stádiu.

I když by se mohlo na první pohled zdát, že naplnění definice pojistných podmínek je v tomto případě nereálné, pojištění velmi vážných onemocnění patří k jedněm z nejdražších složek pojištění životních rizik. Cena tohoto pojištění přímo úměrně souvisí s četností výskytu daných onemocnění v populaci. Je třeba si uvědomit, že je mnohonásobně více pravděpodobné, že člověku bude např. do 65 let věku (kdy většina pojišťoven toto pojištění ukončuje) diagnostikováno některé z vážných onemocnění, než že bude mít vážný úraz.

 

Pojištění trvalých následků úrazu

Úrazové pojištění má tři hlavní složky: (1) pojištění úmrtí následkem úrazu, (2) pojištění trvalých následků úrazu, (3) pojištění tělesného poškození v důsledků úrazu (pojištění léčení úrazu). Úraz obecně znamená neočekávané a náhlé působení zevních sil nebo vlastní tělesné síly nezávisle na vůli pojištěného, ke kterému došlo během trvání pojištění a kterým bylo pojištěnému způsobeno poškození zdraví nebo smrt. Pokud tedy člověka jednoho dne začnou bolet záda, nejedná se o úraz. Jestliže ale uklouzne na ledu a při pádu si poškodí například právě záda, bude to kryto úrazovým pojištěním.

Některý úraz může skončit trvalým následkem. Jedná se tělesné poškození v důsledku úrazu, které není dočasného charakteru, ale trvá i přes možnou léčbu trvale. Pod trvalým následkem si můžeme konkrétně představit např. vyražený zub, ale i třeba ztrátu končetiny apod. Trvalé následky se dělí podle závažnosti a jsou ohodnoceny určitým procentem dle tzv. oceňovacích tabulek pojišťoven. Právě podle závažnosti trvalých následků se vypočítává výše plnění. Např. ztráta jednoho zubu bývá ohodnocena 1 %, ale trvalé poškození míchy těžkého stupně bývá v rozsahu 40 - 100 %. 

Plnění se vypočítává tak, že pojistnou částku násobíme procentem trvalého poškození. Pokud je tedy PČ 1 mil. Kč, za vyražený zub dostane klient plnění ve výši 10 tis. Kč. Obvykle se u pojištění trvalých následků sjednává tzv. progresívní plnění. To v praxi znamená, že čím je úraz závažnější, tím se zvyšuje základní pojistná částka, ze které se plnění vypočítává. Např. v intervalu poškození 0 - 25 % plnění vypočítá pojišťovna ze základní PČ, ale od 25 % do 50 % z 2násobku, od 50 - 75 % z 3násobku, od 75 do 100 % ze 4násobku. Tedy v případě těžkého poškození páteře, které by pojišťovna ohodnotila např. na 90 %, by se pojistné plnění vypočítalo následovně: základní pojistná částka * stupeň progrese * procento poškození =  1 mil. Kč * 4 * 0,9 = 3,6 mil. Kč. 

Je třeba ale poznamenat, že právě ve způsobu výpočtu progrese se pojišťovny liší. Některé nabízí i 5násobnou, 6násobnou až 10násobnou progresi. To ale neznamená, že intervaly, po kterých dochází k násobení pojistné částky, jsou rozprostřeny rovnoměrně, tedy že u 10násobné progrese dochází k násobení pojistné částky vždy po deseti procentech. Často pojišťovny nabízí nejvyšší stupně progrese až pro ty nejzávažnější úrazy s procenty trvalého poškození nad 95 %.

Pojištění trvalých následků je z pohledu pojišťovací praxe prodejně atraktivním produktem. Nabízí totiž vysoký rozsah krytí a je relativně levné. Například pro základní pojistnou částku 1 mil. Kč může vycházet měsíční pojistné okolo 200 Kč, přitom to znamená, že při opravdu závažném úrazu může z takového pojištění klient získat i 10 mil. Kč. Jak ale bylo uvedeno výše, vážné úrazy jsou z pohledu statistik naštěstí málo časté v porovnání s vážnými nemocemi. Jestliže pro muže ve věku 30 let je 2krát více pravděpodobné, že mu bude diagnostikován zhoubný nádor, než že bude mít vážný úraz, ovlivňuje tato skutečnost i cenu úrazového pojištění. Je prostě mnohem levnější než například pojištění invalidity, které kryje i příčiny nemoci.

Nepovažujeme proto za klíčové, zda má klient ve smlouvě nastavenou 6násobnou progresi pro úrazy s oceněním 99,99 %, nebo zvolí 4násobnou progresi; mnohem více je třeba se věnovat pravděpodobnějším životním rizikům. Vzhledem k nízké pojistné sazbě za pojištění trvalých následků je toto pojištění cenově dostupné naprosté většině klientů. Klient by si ale měl být vědom skutečnosti, že tímto pojištěním není krytý pro případ vážných nemocí, které ho stejně jako úraz mohou připoutat dlouhodobě na lůžko či invalidní vozík. Na rozdíl od úrazů ale bohužel přichází mnohem častěji.

Sazbu pojistného ovlivňuje i riziková skupina pojištěného - tu ovlivňuje povolání (být hasič je z pohledu úrazu rizikovější povolání, než být administrativní pracovník) a sporty, které člověk vykonává.

 

Pojištění úmrtí následkem úrazu

Druhou složkou úrazového pojištění, při kterém se vyplácí jednorázové plnění, je pojištění úmrtí v důsledku úrazu. Smyslem tohoto pojištění je finančně vykrýt pokles příjmů pro pozůstalé. Pojištění úmrtí úrazem na rozdíl od pojištění úmrtí z jakékoliv příčiny je výrazně levnější. Opět zde narážíme na fakt, že úrazové děje přichází méně často oproti situacím způsobeným nemocí. Pojištění úmrtí v důsledku úrazu je proto třeba považovat pouze za doplňkové pojištění. Argument pro sjednání tohoto pojištění spočívá v tom, že úmrtí úrazem je náhlé a rodina se na tuto situaci nemůže dopředu nijak připravit. Ze dne na den je postavena před závažný problém a to poslední, na co by se chtěla soustředit, je, kde sehnat peníze na potřebné výdaje. Logické nastavení životního pojištění by mohlo vypadat například tak, že je živitel pojištěn pro případ úmrtí z jakékoliv příčiny na určitou pojistnou částku (např. 1 mil. Kč) a doplňkově alespoň na polovinu této pojištěné částky (tedy na 0,5 mil. Kč) pro případ úmrtí úrazem. V případě, že dojde k náhlému úmrtí v důsledku úrazu, pojistné částky se sečtou a rodině bude vyplaceno 1,5 mil. Kč.

K pojištění úmrtí v důsledku úrazu pojišťovny často nabízí dvojnásobné plnění v případě, že příčinou je dopravní nehoda. Na našem příkladu by pak rodina získala ještě o 0,5 mil. Kč více. Hodí se podotknout, že definice dopravní nehody se může v kontextu tohoto pojištění u jednotlivých pojišťoven mírně lišit (obvykle je to v situacích, kdy dojde k nehodě na železnici). Ač jsme ve zprávách ihned informováni, pokud dojde na silnicích k smrtelným nehodám, počet tragických dopravních nehod statisticky naštěstí klesá.

Zatímco v roce 1997 zemřelo na českých silnicích 1.597 osob, v roce 2015 to bylo osob 660, jak vyplývá ze statistiky zveřejněné na stránkách Sdružení automobilového průmyslu (www.autosap.cz). Pro porovnání: každý rok zemře v ČR v průměru 27 tis. lidí v důsledku nádorového onemocnění. Pokud tedy každý den v průměru zemřou na českých silnicích téměř 2 lidé, rakovina představuje 37krát větší úmrtnost. Tato statistika potvrzuje naše doporučení, že úrazové pojištění by mělo být spíše doplňkovou složkou pojištění životních rizik. Poměrně často se ve své praxi setkáváme s tím, že klient má sjednané pouze úrazové pojištění a žije v domnění, že on a jeho nejbližší jsou dostatečně pojištění. To však není pravda. Jestliže statistika říká, že se člověk stane invalidním v důsledku nemoci 24krát častěji než v důsledku úrazu, pak z toho logicky vyplývá, že úrazové pojištění samo o sobě nepředstavuje dostatečnou pojistnou ochranu. Dokonce můžeme bezpečně tvrdit, že pokrytí životních rizik pouze úrazovým pojištěním je zcela nedostatečné. Zároveň ale tvrdíme, že úrazy nejsou pouze marginální záležitostí a je třeba s nimi při zajištění počítat. Pokud klient své pojištění doplní o rozumné úrazové pojištění, díky nízkým pojistným sazbám ani nebude nijak zásadně zatížen.

(2) Pojištění kompenzující pokles příjmů v důsledku zdravotních rizik (pojištění denních dávek)

Pojištění denního odškodného v případě úrazu

Když se řekne úrazové pojištění, lidé mají na mysli pojištění, díky kterému získají plnění, pokud si např. zlomí ruku. Převedeno do pojistné terminologie - mají na mysli pojištění denního odškodného v případě léčení úrazu. Smyslem tohoto pojištění je pokrýt pokles příjmů v případě úrazu. Plnění se vyplácí v závislosti na dnech léčení úrazu. Zde ale musíme upozornit, že velmi často jsou uplatněny tzv. standardní doby léčení, tedy že pro každý typ úrazu je přiřazen určitý počet dní, po které se standardně (v průměru léčí). V případě, že klient ukončí léčení dříve, pojišťovna vyplatí denní dávku násobenou skutečnou dobou léčení. Pokud se klient léčí déle, než odpovídá standardní době léčení, násobí pak pojišťovna denní dávku právě standardní dobou léčení. Můžeme si tedy standardní dobu léčení označit jako horní hranici pojistného plnění pro tento typ pojištění, pokud ji vynásobíme sjednanou denní dávkou. Některé pojišťovny umožňují sjednat si pojištění v režimu, kdy je vždy uvažována skutečná doba léčení. Jedná se často o formu připojištění, která je zohledněna ve vyšší sazbě pojištění.

Určitou obdobou pojištění denního odškodného je pojištění tělesného poškození způsobeného úrazem. Tento typ pojištění funguje velmi podobně, akorát se úraz nepřepočítává na dny léčení, ale je mu přiděleno určité procento tělesného poškození. Při sjednání pojištění tělesného poškození si klient nastavuje pojistnou částku, nikoliv denní dávku. Pojistné plnění se vypočítává tak, že procento tělesného poškození se násobí sjednanou pojistnou částkou. Výhodou tohoto pojištění oproti pojištění denního odškodného může být, že pojistné plnění je vypláceno ihned po pojistné události, neboť se nečeká na doléčení. Je ale třeba doplnit, že existují pojišťovny, které i u pojištění denního odškodného nečekají na doléčení a vyplatí klientovi po pojistné události plnění, kdy násobí denní dávku standardní dobou léčení úrazu bez ohledu na to, jak dlouho se klient s úrazem léčil.

Pro tento typ úrazového pojištění není nezbytné, aby měl klient od lékaře přiznanou pracovní neschopnost. Může tedy docházet nadále do práce a získat pojistné plnění.

Pojištění pracovní neschopnosti pro případ nemoci

Každá pracovní neschopnost znamená snížení příjmu. I zaměstnanci, kteří mají nárok na náhradu mzdy ze zákona, zaznamenají pokles svého příjmu hned následující měsíc. Má proto smysl myslet na tuto situaci a tuto mezeru mít pokrytou komerční pojistkou. Jak už jsme si několikrát řekli, nemoci jsou statisticky častější než úrazy, a proto i v případě pojištění denních dávek je pojištění pracovní neschopnosti pro případ nemoci pojištění dražší než pojištění denního odškodného pro případ úrazu. A to poměrně zásadně. Například denní dávka 500 Kč v případě denního odškodného vyjde například na 250 Kč měsíčně, stejná denní dávka pro případ nemoci je přibližně 2krát dražší. A je zde ještě jedna důležitá skutečnost. U úrazových denních dávek se uplatňuje minimální doba léčení úrazu (např. 8 nebo 10 dní), což znamená, že pokud se úraz léčí 8 dní a déle, pojišťovna vyplatí denní dávku od prvního dne léčení, tedy i za těch prvních sedm dní. V případě nemocenských denních dávek se velmi často uplatňuje tzv. karenční doba, po kterou Vám pojišťovna pojistné plnění nevyplácí. Nejčastěji se jedná o 14denní, nebo 28denní karenční dobu. Pokud tedy budete nemocní např. 20 dní se 14denní karenční dobou, obdržíte plnění pouze za 6 dní, v případě sjednané 28denní karenční doby pojistné plnění vyplaceno nebude vůbec. Z těchto důvodů se poměrně často klienti nakonec u denních dávek rozhodnou pro sjednání pouze úrazového pojištění a nemocenské pojištění opomíjejí.

Jsou přesto situace, kdy je pojištění denních dávek při nemoci velmi důležité: jedná se o situace, kdy propad příjmů při nemoci bývá velmi znatelný. Typickým příkladem jsou dlouhodobé nemoci (např. 2 měsíce a déle), stojí proto za zvážení i taková varianta pojištění, kdy pojišťovna neplní např. 60 dní, ale při nemoci delší než 60 dní vyplatí plnění zpětně od 1. dne; druhou situací, kdy je nemocenské pojištění důležité, ne-li nezbytné, jsou živnostníci (OSVČ), kteří si neplatí dobrovolné nemocenské pojištění jako součást sociálního pojištění a do třetice se jedná o zaměstnance s vysokým příjmem (neboť zde je propad příjmu v případě nemoci mnohem vyšší než u lidí s nižším příjmem).

Pojištění hospitalizace

V tomto typu pojištění má pojištěný nárok na plnění za dobu strávenou v nemocnici. I zde rozlišujeme obvyklé dvě příčiny: nemoc a úraz. Zároveň některé pojišťovny uplatňují různě dlouhou karenční dobu (obvykle 24 h, nebo 3 dny). Existují pojišťovny, které Vám při hospitalizaci trvající 24 hodin započtou oba dny (den nástupu do nemocnice i den propuštění). Hlavním smyslem tohoto pojištění je pokrýt nejen pokles příjmů, ale především nárůst nákladů spojených s hospitalizací (např. nastandarní nemocniční pokoj). Vzhledem k tomu, že obvykle hospitalizace bývají relativně krátké, i sazba u tohoto pojištění je poměrně nízká - pro představu denní dávka 500 Kč vychází na 60 - 80 Kč měsíčně.

V případě všech pojištění životních rizik platí, že se pojistné částky mohou v případě určitých situací sčítat. Například je možné si představit úraz, který povede k hospitalizaci, a pak má klient nárok na denní dávku za hospitalizaci a zároveň za denní odškodné. Pokud úraz skončí trvalým následkem, získá nárok na plnění z pojištění trvalých následků. Pokud by šlo o úraz, který by vedl dokonce k invaliditě, získá klient plnění i ze složky pojištění invalidity. V krajním případě může úraz skončit i smrtí pojištěného a pak budou mít pozůstalí nárok na plnění ze složky pojištění úmrtí úrazem a pojištění úmrtí z jakékoliv příčiny. Tou základní podmínkou ovšem je, že plnění může klient získat pouze z těch složek pojištění, které má ve smlouvě sjednané.

Další složky a typy pojištění životních rizik

• pojištění kapitálové hodnoty (pozůstalí z pojištění obdrží nejen sjednanou pojistnou částku, ale i kapitálovou hodnotu, která je na smlouvě naspořena)
• pojištění zproštění od placení (v případě invalidity třetího stupně převezme povinnost platit pojištění pojišťovna)
• pojištění kapitálové renty (určitý typ důchodového pojištění)
• kapitálové životní pojištění (jedna z forem rezervotvorného pojištění, kdy si klient sjedná pojistnou částku jak pro případ úmrtí, tak pro případ dožití se určitého věku)
• připojištění nádorovných onemocnění (přípojištění k pojištění velmi vážných onemocnění - obvykle ve variantě pro muže a pro ženy pro rakovinná onemocnění pohlavních organů a často i s možností pojištění rakoviny "in-situ" - viz výše)