Půjčky

Existují dva nerozumné přístupy k půjčkám:

(1) "Nikdy si nepůjčuji, nemám dluhy rád/a."

(2) "Pokud mi někdo půjčí, znamená to, že dluh dokáži splatit."

O dluhu se dá říct podobné přísloví jako o ohni: je to dobrý sluha, ale zlý pán. Na jedné straně si díky vypůjčeným penězům můžeme pořídit dříve nějakou věc či investici a využít své vlastní prostředky efektivněji. Na druhé straně je třeba mít na paměti, že při dluhovém financování dochází k tzv. pákovému efektu. Díky dluhu můžeme získat, ale také mnohem více ztratit. Pokud do určitého neúspěšného projektu zainvestujeme vlastní prostředky, v nejhorším případě přijdeme pouze o své vlastní peníze. Jestliže ale použijeme prostředky cizí, které nemáme kryté dostatečnými vlastními zdroji, hrozí v případě neúspěchu že ztráta bude mnohem větší, neboť musíme vždy myslet na to, že dluh se musí splatit.

V dalším textu si na vybraných praktických příkladech ukážeme nejdůležitější zásady, pokud jde o používání půjček a úvěrů v běžném životě. Ukážeme si, kdy nám může být půjčka ku prospěchu a kdy naopak může mít fatálně negativní dopad.

(1) Doba splatnosti < doba životnosti

Představme si, že do banky přijde mladý manželský pár ve věku přibližně 30 let a žádají o hypotéku na dům. Životnost domu, který si chtějí postavit, je podle stavařů min. 2 generace (tedy 60 - 80 let). Splatnost hypotéky si klienti plánují nastavit na 30 let. V době, kdy úvěr doplatí (pokud uvažujeme, že úvěr nesplatí dříve), bude mít nemovitost 30 let a je velký předpoklad, že minimálně dalších 30 let vydrží. Pokud se o ni budou její majitelé dobře starat, je možné, že vydrží ještě mnohem déle.

Prvním a možná vůbec nejdůležitějším pravidlem, pokud jde o půjčky, je princip, kdy doba splácení úvěru by měla být kratší než doba životnosti věci, kterou úvěrem financujeme.

Zároveň uvažujme odlišnou situaci: v nejmenovaném obchodním domě Vás osloví prodejce kreditních karet, nabídne Vám kartu s úvěrovým limitech např. 50 tis.Kč, pokud Vám žádost o kartu bude schválena, máte možnost nakoupit cokoliv za 50 tis. Kč a této možnosti využijete, nakoupíte kartou dárky na Vánoce a během víkendu utratíte 50 tis. Kč, v lednu Vám přijde výpis z karty, kde bude napsáno, že máte možnost celý dluh splatit a nezaplatíte nic na úrocích, anebo musíte do 30 dní od zaslání měsíčního výpisu úvěr splácet minimální měsíční splátkou 1.300 Kč. Na první pohled to vypadá bezproblémově, akorát úroková sazba na kartě je necelých 30 % p.a., a tak pokud se rozhodnete splácet skutečně pouze 1.300 Kč měsíčně, budete úvěr splácet 11 let. Kdybyste takto postupovali každé Vánoce, dostanete do vážného finančního problému se splácením. Hlavní problém spočívá v tom, že dárky jsou pryč hned po Vánocích, ale Vy ještě 11 let je budete splácet.

Hypotéka ve výši 3 mil. Kč na výstavbu rodinného domu je podle tohoto principu bezpečnější dluh než kreditní karta s limitem 50 tis. Kč, kterou využijete na nákup věci, která má životnost kratší, než jak dlouho budete tento dluh splácet.

(2) Jistina < aktuální hodnota

Častá obava klientů při dlouhodobém úvěru spočívá v situaci, kdy přijdou o práci, budou mít úraz, nemoc, zkrátka, když si nebudou moci dovolit splácet úvěr. Samozřejmě na tuto situaci myslí pojištění schopnosti splácet (pojištění pro případ úmrtí, invalidity, nemoci apod.). Pokud je ale klient např. podnikatel a nebude se mu dařit v podnikání, téměř neexistuje možnost, jak by se mohl pojistit konkrétním pojistným produktem, a na splácení hypotéky to může mít dopad. V takové chvíli možná bude muset svůj dům (byt) prodat. Standardní hypotéka je splácena tzv. anuitní splátkou. Tato splátka je každý měsíc stejně vysoká a skládá se ze dvou částí: úroku a úmoru. Úmor je ta část splátky, o kterou se snižuje zůstatek úvěru (jinými slovy jistina). Takže každou jednou splátkou se snižuje úvěr. Dejme tomu, že např. po 5 letech klient již nedluží 2 mil. Kč, ale 1,8 mil. Kč. Byt si koupil za 2,5 mil. Kč a jeho hodnota je nyní 2,7 mil. Kč. Pokud bude nucen byt prodat, zbyde mu 900 tis. Kč.

Může se ale stát, že v oněch 5 letech splácení dojde ke krizi na trhu s nemovitostmi a hodnota bytu poklesne o 30 %, tedy z 2,5 mil. Kč na 1,75 mil. Kč. Jistina bude vyšší než hodnota bytu o 50 tis. Kč. Tuto částku bude muset klient bance splatit ze svých úspor.

Jestliže se vrátíme k případu kreditní karty, zde je situace ještě více jednoznačná. Pokud si klient z kreditní karty pořídí např. oblečení za 10 tis. Kč, jeho hodnota extrémně poklesne již v okamžiku, kdy ho poprvé vezme na sebe. V second handu by dané oblečení po roce prodal sotva za 20 % jeho pořizovací ceny. Dluh po roce splácení se sníží možná o 500 - 600 Kč (pokud stále uvažujeme 30 %ní úrokovou sazbu), ale hodnota věci je možná max. 2.000 Kč, přitom zbývající jistina 9.500 Kč.

Uveďme si ještě jeden příklad, jedná se o velmi častou chybu, pokud jde o využívání dluhového financování. Z výše uvedeného vyplývá, že by člověk měl dluhově financovat takové věci, jejiž hodnota zpravidla roste, nebo ui tato věc bude do budoucna přinášet nějaký příjem. Bohužel někteří lidé na dluh kupují věci, které v nich vzbuzují příjemné emoce a nechtějí již déle čekat, než si je budou moci dovolit. Typickým příkladem je koupě auta. Auto se totiž vyznačuje jednou charakterovou vlastností, pokud jde o jeho hodnotu. Jeho hodnota v čase klesá. A klesá o to více, čím novější jsme si jej pořídii. A zároveň obvykle klesá jeho hodnota rychleji, než úvěr, který jsme si na auto vzali. Může se tedy stát, že pokud budeme muset z nějakého důvodu auto prodat po roce dvou, může dojít k tomu, že budeme dlužit více, než bude hodnota auta v době prodeje.

(3) Princip průměrné úrokové sazby

U hypoték či úvěrů ze stavebního spoření, tedy u úvěrů dlouhodobých, je často sjednána tzv. fixace úrokové sazby. Koncem fixačního období se změní úroková sazba a tedy i splátka úvěru. Pokud se nacházíme v období, kdy jsou úrokové sazby nízko, platíme nižší splátky. Tato situace se ale za několik let může změnit. Klient by si měl při vyřizování úvěru nechat spočítat, jak by byla vysoká splátka u vyšší úrokové sazby například o 1 - 2 %ní body a odpovědět si na otázku, zda by i v takové situaci dokázal úvěr splácet bez problémů. Dejme tomu, že by splátka byla vyšší o 2 tis. Kč měsíčně, tuto částku by si měl odkládat na období po změně fixace.

Pokud jsou na trhu nízké úrokové sazby (např. 2 % p.a.), určitě to nebude platit po celou dobu splatnosti úvěru (např. 20 - 30 let). Úrokové sazby obvykle oscilují okolo nějaké průměrné úrovně úrokové sazby (často je to u hypoték sazba okolo 3 - 4 % p.a.). Jestliže má klient štěstí na nižší splátky v době nízkých úrokových sazeb, měl by být schopen odkládat stranou měsíční úsporu, kterou by musel platit navíc v případě vyšší úrokové sazby. V případě, že bude klient dodržovat toto pravidlo, bude to pro něj mít v okamžiku nárůstu úrokových sazeb hned několik pozitivních efektů:

• za uplynulé období si zvyknul platit více a navýšení splátky úvěru pro něj nebude představovat zásadní problém
• bude mít k dispozici naspořenou částku, která mu umožní se rozhodnout o dalším postupu:
  • bude moci např. část úvěru splatit a tím si snížit splátky
  • v případě, že by byl nárůst úrokové sazby znatelný a šel až nad námi zvažovanou průměrnou úrokovou sazbu, může úspory použít pro zvýšené splátky úvěru